Z obrazovek na trať: náš první Urban Challenge
Některá setkání nevznikají poprvé. Jen dostanou po letech nový smysl. S Petrem jsme se krátce poznali už před několika lety. Pracovali jsme tehdy na stejném projektu a oba se pohybovali ve světě IT – v prostředí obrazovek, systémů, analýz a problémů, které se řeší hlavně hlavou. Potom se naše profesní cesty rozešly a kontakt přirozeně utichl. Až do chvíle, kdy Petr na sociálních sítích narazil na Cestu moderního rytíře.
Reportáž Některá setkání nevznikají poprvé. Jen dostanou po letech nový smysl.
S Petrem jsme se krátce poznali už před několika lety. Pracovali jsme tehdy na stejném projektu a oba se pohybovali ve světě IT – v prostředí obrazovek, systémů, analýz a problémů, které se řeší hlavně hlavou. Potom se naše profesní cesty rozešly a kontakt přirozeně utichl.
Až do chvíle, kdy Petr na sociálních sítích narazil na Cestu moderního rytíře.
Připojil se, začal procházet aplikaci a postupně zjistil, že za celým projektem stojím já. Z někdejšího letmého pracovního setkání tak vznikl nový rozhovor. Tentokrát ne o systémech, procesech nebo projektu pro někoho jiného, ale o výzvě, do které bychom mohli vstoupit sami.
Slovo dalo slovo a přihlásili jsme se na Urban Challenge v pražských Letňanech.
Ani jeden z nás předtím žádný OCR závod neběžel.
Pět kilometrů, které nejsou jen během
Zvenčí může pětikilometrová trať působit téměř nevinně. Jenže překážkový závod se neměří pouze vzdáleností. Běh se střídá s překážkami, ruce postupně ztrácejí sílu, dech se zrychluje a člověk musí znovu a znovu měnit rytmus.
Nestačí jen běžet. Je potřeba lézt, přelézat, držet se, odhadovat vlastní možnosti a pokračovat ve chvíli, kdy začneš cítit, že to zase není taková sranda.
Právě v tom spočívá hodnota podobné zkušenosti. Trať člověku neposkytne mnoho prostoru pro vytváření obrazu o sobě samém. Velmi rychle ukáže, co skutečně zvládá, kde má rezervy a jak reaguje ve chvíli, kdy věci nejdou hladce.
Pro nás to ale nebyl boj o vítězství ani pokus něco někomu dokazovat. Byla to první zkušenost. Vstoupit do něčeho nového a neznámého, postavit se společně na start a zažít něco, co jsme dosud nepoznali.
Do cíle jsme se oba dostali za méně než čtyřicet minut. Já v čase 36:51, Petr za 39:58. V celkovém pořadí to znamenalo 100. a 170. místo z 846 závodníků.
Na naši první zkušenost s OCR je to výsledek, ze kterého můžeme mít radost. Ještě cennější ale bylo něco jiného: že jsme se na tu trať vůbec dostali.
K čemu je vlastně CMR?
Možná právě tento příběh odpovídá lépe než dlouhé vysvětlování.
CMR není jen web, aplikace ani místo, kde lidé čtou texty o odvaze, disciplíně a bratrství. Digitální prostor je pouze začátek. Má umožnit, aby se lidé s podobným směrem našli, poznali a nakonec spolu něco skutečně podnikli.
V našem případě udělala aplikace přesně to, co udělat měla. Propojila dva lidi, kteří se kdysi krátce potkali v práci, ale teprve po letech našli společný důvod vstoupit do jedné výzvy.
A potom mohla obrazovka ustoupit stranou.
Zůstali dva konkrétní lidé, jedno rozhodnutí, společný start a trať, kterou za nás nikdo jiný absolvovat nemohl.
To je také důvod, proč CMR existuje. Nechceme vytvářet další prostor, ve kterém se bude pouze mluvit o tom, jak by měl člověk žít. Chceme společně hledat příležitosti, při nichž lze hodnoty převést do praxe – ve sportu, službě, vzdělávání, osobních výzvách i obyčejném držení slova.
Bratrství totiž nevzniká tím, že se lidé přidají do stejné skupiny. Vzniká postupně: společným směrem, osobním setkáním, sdílenou zkušeností a činem.
Někdy může takovým činem být velký projekt. Jindy pomoc člověku, který ji potřebuje. A někdy stačí napsat druhému: „Pojďme to zkusit společně.“
První závod, nikoliv poslední
Z Letňan jsme si odvezli medaile, výsledek a příjemný pocit, že první OCR závod máme úspěšně za sebou.
Odvezli jsme si ale také potvrzení jedné důležité věci: moderní rytířství se nemusí odehrávat ve vzdálené minulosti ani ve velkých gestech. Může začít docela obyčejně – tím, že člověk přijme výzvu, připraví se, dorazí na místo a udělá to, na čem se s druhým domluvil.
Dva lidé z IT. Jedno dávné pracovní setkání. Jedno nové spojení díky CMR. A společná zkušenost, která by bez něj pravděpodobně nikdy nevznikla.
Přesně takových příběhů bych chtěl v CMR vidět více.
Ne proto, abychom všichni běhali stejné závody. Ale abychom nezůstávali pouze u slov a každý čas od času vstoupili do výzvy, která nás prověří, něco nás naučí a spojí nás s ostatními.
Protože cesta se může zjevit na obrazovce.
Ale začíná teprve ve chvíli, kdy na ni skutečně vykročíme.
Líbilo se ti to?
Srdce řekne autorovi, že text stál za to. Dávají ho členové Řádu, vstup je zdarma.
Diskuze.
0 komentářůZatím žádný komentář. Píší je členové Řádu, vstup je zdarma.
Přidej se k rozhovoru.
Komentáře píší členové Řádu. Vstup je zdarma, po registraci tě vrátíme zpátky sem.