Kniha o rytířství

Geoffroi de Charny (asi 1306–1356). Francouzský rytíř, jeden z prvních členů Řádu hvězdy — královského rytířského řádu Jana II. Dobrého. Zdroje ho spojují s Turínským plátnem, které vlastnila jeho rodina. Jeho Kniha o rytířství je vedle Llullovy Knihy o řádu rytířském jedním z nejdůležitějších přímých pramenů, které se k tématu dochovaly.

Charny nepíše systém. Píše s rozhořčením muže, který se dívá kolem sebe a vidí, jak rytíři měknou.

O těle. Pohrdá muži, kteří potřebují bílé prostěradlo a měkkou postel, kteří se bojí spát na zemi. Píše, že kdo touží po cti, spí často v oblečení na holé zemi a stačí mu to. Kdo hýčká tělo, ztrácí čas, který mohl strávit učením a praxí.

O strachu. Popisuje muže, kteří se bojí přejít po mostě, protože se pod nimi může propadnout. Bojí se kamene ve zdi, že na ně spadne. Bojí se nemoci, že umřou. Charny je nešetří — píše, že tak velký je jejich strach, že zemřou. Důstojní muži podle něj nedbají na to, jestli zítra žijí, nebo ne; dbají na to, aby žili tak, že smrt pro ně bude ctí.

O studiu války. Celá kapitola o tom, jak má voják pozorovat ostatní, učit se z jejich vítězství i porážek, ptát se zkušenějších, studovat obléhání a útok. Mens v praxi — ne v knihovně.

O kategoriích rytířů. Charny třídí muže ve zbrani podle toho, co skutečně dělají: ti, kdo jsou stateční, ale bezhlaví. Ti, kdo konají velké skutky, ale nevedou ostatní. A ti opravdoví — vážení, stateční a poskytující dobré rady. Tahle pasáž je zrcadlo. Zjistíš, kam patříš.

O náročnosti řádu. Charny tvrdí, že rytířský řád je přísnější než kterýkoli mnišský. Mniši se postí, když by chtěli jíst, bdí, když by chtěli spát. Rytíř to samé — a ještě k tomu krvácí.

a mnoho dalšího.